JUDr. Edvard Beneš

   Narodil se v Kožlanech na severním Plzeňsku jako nejmladší syn z deseti dětí v rodině rolníka Matěje Beneše a jeho manželky Anny Petronily dne 28. května 1884. Při křtu dostal jméno Eduard.

   V mládí studoval nejprve na Gymnáziu na Vinohradech v Praze. Po maturitě studoval dále na Filozofické fakultě pražské Univerzity Karlo-Ferdinandovy. 

   Od roku 1904 pak ve Francii na Sorbonně a Svobodné škole politických nauk. Tehdy si sám změnil jméno z Eduarda na Edvard. V roce 1907 navštěvoval univerzitu v Berlíně. Roku 1908 dokončil studium na právnické fakultě v Dijonu. Doktorský diplom mu však pražská univerzita neuznala, a proto v roce 1909 tam pak složil rigorózní zkoušky a získal titul doktora filosofie.

  Po boku Tomáše Garrigue Masaryka a Milana Rastislava Štefánika byl Beneš jedním z vůdců prvního československého odboje a zakladatelů první Československé republiky.

   Koncem října 1918 se zúčastnil jednání zástupců domácího i zahraničního odboje v Ženevě o budoucí podobě státu. Po vyhlášení svrchovanosti Československé republiky 28. října roku 1918 byl jmenován ministrem zahraničí ve vládě Karla Kramáře. Tuto funkci zastával až do roku 1935.

   Byl uznávaným československým politikem, státníkem a druhým československým prezidentem.  Po abdikaci T. G. Masaryka a po obtížných parlamentních jednáních byl Beneš zvolen 18. prosince 1935 prezidentem ČSR.   V období tzv. Druhé republiky dne 5. října 1938, po přijetí Mnichovské dohody, E. Beneš na nátlak Němců abdikoval.

   Postupně se ale stal vůdčím představitelem československého zahraničního odboje i přes spory s některými dalšími exilovými představiteli. Čs. exilová vláda byla Velkou Británií prozatímně uznána v červenci 1940, plného uznání Beneš dosáhl 18. července 1941, kdy SSSR i Velká Británie definitivně uznaly československou exilovou vládu. V Londýně žil a politicky působil až do května 1945. Stal se mezinárodně, nejen protihitlerovskou koalicí, uznaným vrcholným představitelem československého odboje a exilovým prezidentem republiky.

   V té době byl už ovšem velmi vážně nemocen. Dlouhodobě trpěl Ménierovou nemocí a častými migrénami.  V listopadu 1944 utrpěl poprvé cévní mozkovou příhodu a na jaře 1945 podruhé. V červenci 1947 jej postihl záchvat mrtvice; od té doby musel být pod stálým lékařským dohledem. Jeho postižení se stále výrazněji zhoršovalo. 

   V květnu 1948 se ještě pokusil komunistům vzepřít, když odmítl podepsat novou československou ústavu, kterou bylo zlikvidováno demokratické státní zřízení. Měsíc poté, 7. června 1948 abdikoval na úřad prezidenta.

   Dne 3. září roku 1948 Edvard Beneš zemřel v Sezimově Ústí. Zde v parku své vily je spolu se svou manželkou Hanou pochován. 

   Čestné občanství města Přibyslav mu bylo uděleno 13. března 1946.