Akademik Stanislav Bechyně

narozen: 20. července 1887 v Přibyslavi
zemřel: 15. října 1973 v Praze

Narodil se v rodině přibyslavského kupce. Po ukončení základní docházky na přibyslavské škole začal se svým bratrem Janem navštěvovat Zemskou vyšší reálku v Novém Městě na Moravě. Po maturitě v roce 1905, se nechal zapsat na c.k. České vysoké učení technické v Praze, obor stavební inženýrství. Po zdárném ukončení studia a na přímluvu profesora Z. Bažanta, nastoupil roku 1911 v nově zakládané firmě Dr. Ing. Karla Skorkovského, která se zaměřila především na stavbu betonových konstrukcí.S touto firmou spolupracoval po celý svůj aktivní život.   Brzy po svém nástupu dokázal, že přímluva profesora Z. Bažanta nebyla nahodilá. Prosadil se svými vynikajícími, v mnoha směrech až průkopnickými projekty. Ovlivnil výstavbu mostů; např. realizací konstrukce obloukového mostu v roce 1913 v Hořepníku na Pelhřimovsku. Podle jeho návrhu byly poprvé v tehdejším Rakousko-Uhersku použity při stavbě automobilky v Praze-Libni sloupy z ovinuté litiny a hřibové stropy.  V meziválečném období se S. Bechyně podílel svými projekty na realizaci řady průmyslových a mostních staveb - hangáry v Letňanech a Karlových Varech, průmyslové objekty ve Dvoře Králové. Největším stavitelským úspěchem však bylo spojení sloupů a trámů při stavbě pražského paláce Lucerna z roku 1919. Stal se první stavbou v Československu, při které se nepoužilo nosných částí z cihel nebo dřeva. V roce 1919 spolupracoval s s architektem B. Kozákem na návrhu projektu pro vybudování nového sídliště v Nuslích a na Pankráci včetně odvážného vybudování mostu, který by překlenul celé nuselské údolí a spojil tak nově postavená sídliště s centrem Prahy. Tento projekt vzbudil velikou pozornost špičkových odborníků v technickém tisku  i když nebyl realizován z důvodu válečných událostí. Jeho dalším díle je betonová konstrukce železárny v Hrádku u Rokycan, skladiště v Kostelci nad Labem, ocelárny v Kladně či architektonicky ceněný pavilon pražské zoologické zahrady. Nejznámější jsou však jeho mostní konstrukce, z nichž si přední místo drží obloukovitý most v Pardubicích z roku 1935 a most přes Váh v Komárně z roku 1955. Tento most s plochým obloukem s rozpětím 112,5 metru mu vynesl mezinárodní uznání. Bechyně realizoval také stavbu největšího obloukového dálničního mostu u Senohrab, který byl dokončen v roce 1950. V roce 1920 se stal S. Bechyně řádným profesorem (tehdy nejmladším) statiky a dynamiky na ČVUT, kde působil až do roku 1958. S.Bechyně se nevěnoval pouze výstavbě nových budov, ale i záchranným pracem na řadě výstavbou nebo těžbou ohrožených českých památek - přemístění rotundy Máří Magdaleny u Čechova mostu v Praze, rekonstrukce Anežského kláštera, úprava mostovky na Karlově mostě či přesun gotického kostela v Mostě.

Za svou vynikající vědeckou i pedagogickou činnost se dostalo S. Bechyňovi významných poct. Roku 1957 obdržel Řád práce, v roce 1965 státní cenu I. stupně za vyřešení mimořádných mostních konstrukcí, v roce 1968 získal Řád republiky. U příležitosti 80. narozenin v roce 1967 mu udělila Československá akademie věd Zlatou a stříbrnou plaketu "Za zásluhy o vědu a lidstvo", České vysoké učení technické jej poctilo Zlatou Felberovou medailí,Brněnské Vysoké učení technické Stříbrnou medailí VUT a Slovenská vysoká škola technická v Bratislavě zase  Stříbrnou medailí SVŠT. Ve svých pětaosmdesáti letech mu ČVUT udělilo jako nejvyšší poctu "Čestný doktorát technických věd. Na své výslovné přání byl v roce 1973 pohřben na přibyslavském hřbitově. Nehledejte však honosný náhrobek. Hned za hlavní bránou prostý kříž spolu se šípkovou růží střeží místo jeho posledního  odpočinku, kde je s ním pochovaná i jeho druhá žena Anděla.

V Přibyslavi je po akademiku S. Bechyňovi pojmenováno náměstí, kde stojí jeho rodný dům, na kterém naleznete pamětní desku. Paní Anděla Bechyňová věnovala městu po smrti svého manžela sochu "Najáda s lachtanem", která je součástí kašny u kulturního domu.