Akademický sochař Roman Podrázský

   Narodil se v Přibyslavi 24. února 1943 jako čtvrté dítě z pěti. Po ukončení základní docházky se vyučil malířem pokojů. Řemeslo provozoval spolu se svým otcem pod hlavičkou komunálních služeb.  V 19. letech se mu podařilo složit zkoušky na Střední uměleckoprůmyslovou školu do Prahy. Zde se rozhodl pro dráhu sochaře. Po maturitě v roce 1965 se ucházel o přijetí ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, obor sochařství. Uspěl a byl přijat.

   Nikdy se nestal členem režimem ovládaného a kontrolovaného svazu výtvarných umělců. Přes všechny těžkosti se mu dařilo představovat svá díla širší veřejnosti. V roce 1974 se podílel na výstavě obrazů a plastik v Terezíně. Podařilo se mu také zřídit si vlastní ateliér v Praze. Sedmdesátá léta byla stále těžší. Normalizace zasáhla do všech oborů a odvětví tehdejší společnosti. Proto se vrátil s manželkou i dcerou zpět na Vysočinu. 

   Komunisté jeho tvorbu všemožně omezovali a téměř znemožňovali. Nicméně, díky přátelství s architektem Zdeňkem Grycem Roman mohl tvořit monumentální díla, mezi nimiž vyniká žulová socha ženy s dítětem, která bylo původně určené pro sídliště Březinky v Jihlavě. 

   Mezi jeho životní sochařské dílo řadíme Křížovou cestu pro meditační zahradu Luboše Hrušky v Doudlevcích u Plzně. Na tomto sochařském celku začal pracovat v druhé polovině osmdesátých let. 

   Dalším jeho dílem je Křížová cesta ke svobodě, kterou vytvořil na žádost Konfederace politických vězňů. Ta byla slavnostně odhalena dne 25. května 1996 v Jáchymově. Jedná se soubor 16. kamenů-pomníků vězňům uranových dolů na Jáchymovsku, Slavkovsku a Příbramsku. K jeho tvorbě patří celá řada dalších sochařských děl a obrazů s nejrůznější tématikou.

   Po roce 1989 se zapojil aktivně i do politického a veřejného života v rodném městě. Nejprve zastával funkci místostarosty a později i starosty. Mezi jeho nejvýznamnější městské projekty a akce té doby patří „Mlékárenské dny“, Podzimní slavnosti, stavba nové radnice nebo oprava Starého špitálu. 

   Jeho předčasný odchod zapříčinila těžká nemoc, které 1. dubna 2001 podlehl. Za jeho zásluhy o město i region mu bylo uděleno čestné občanství in memoriam dne 27. dubna 2011.