Městské muzeum Přibyslav
Nápad založit muzeum v našem městě se zrodil koncem 19. století. Silný podnět k tomu dalo uspořádání Národopisné výstavy, která se konala v roce 1895 v Praze. Iniciátorem myšlenky uspořádat v roce 1894 národopisnou výstavu v našem městě byl ředitel pětitřídní obecné školy Emanuel Činčera. Obětavě mu v jeho úsilí pomáhali další dva zdejší učitelé Alois Vlček a Václav Vyšata, kteří zapojili do shánění různých předmětů i písemností své současné i bývalé žáky. V poměrně krátké době se jim podařilo nashromáždit na 1 200 zajímavých a v některých případech i neobyčejně historicky cenných předmětů (kroje, pracovní nástroje, zbraně, keramické nádoby, mince, staré knihy a jiné písemnosti). Část těchto předmětů o rok později putovala do Prahy a nejcenější z nich (60 exponátů) trvale převzalo Národopisné muzeum v Kinského zahradě na Smíchově. Ostatní exponáty shromážděné místními nadšenci byly uloženy v kabinetě místní školy, kde čekaly až se pro ně najdou v hodné prostory, aby mohly být vystaveny.
Po roce 1898 se myšlenky zřídit muzeum ujal MUDr. František Půža a jeho bratr Jan. Podařilo se jim prosadit zřízení muzejního odboru při městském zastupitelstvu. Ale vypuknutí 1. světové války odsunulo vybudování muzea opět do pozadí.
Až teprve v roce 1920 se o muzeu nejen hovořilo, ale začalo se v této věci i jednat. V témže roce byl místo muzejního odboru založen Muzejní spolek Přibyslav a zároveň se podařilo získat odpovídající prostory v přibyslavském zámku, kde sídlila Okresní správní komise a ta nabídla historicky nejcenější prostory právě pro umístění muzea. Nemalou zásluhu na tomto kroku měl František Šmirous, rolník z Bukové, který v těchto letech stál v čele Okresní správní komise v Přibyslavi. V těchto prostorách sídlilo městské muzeum až do roku 1975, kdy došlo k předání celého objektu Federálnímu ministerstvu vnitra, které zde zřídilo centrum hasičského hnutí a hasičské muzeum. Městské muzeum tak na řadu let stratilo střechu nad hlavou. Až teprve v létě roku 1998 byla slavnostně otevřena zrekonstruovaná budova Starého špitálu na Vyšehradě a tam se pomalu začalo muzeum stěhovat. Ovšem ne na dlouho. V roce 2005 se přestěhovalo do Kurfürstova domu na náměstí, kde vzniká nová expozice.
První písemná zmínka o Přibyslavi
1257, listopad 5., Sedlec
Smil z Lichtenburka věnuje desátek z výnosů stříbrných dolů v Brodě, Bělé Přibyslavi a Šlapanově klášterům v Sedleci, Mnichově Hradišti a ve Žďáře nad Sázavou.
Pergamen, latina, 28,5 x 28,5 cm, pečeť vydavatele se nedochovala (Moravský zemský archiv v Brně)
„Všem Kristu věrným, jak budoucím, tak přítomným Smil z Lichtenburka", přítomnou listinu, navždy platnou. Pokud žije písmo žije i skutek písmu svěřený, zapomenutí nebere život činu, jehož paměť přítomné písmo znova uvádí v život.
Proto chceme, aby známo bylo všem, kdož budou přihlížeti text přítomného listu, že my mezi všemi stupni řádů, cisterciácký řád zvláštním ohledem přízně provázejíce, pro čiré a ustavičné rozjímání církevních hodinek i pro obnovu řádu toho kázeň, i pro uctivost k činům lásky, totiž pohostinství, obzvláště i pravého soucitu s bližními, kteréž v témž řádu, od jeho založení Otci, neustávají.
Majíce též na zřeteli, že jestradbo a prozřetelno v tomto pomíjejícím životě, toliko pokání vyhraženému, o život budoucí pečovati, desátek ze všech dávek a důchodů, který my přijímáme, nebo by dědicové naši na budoucno přijali, ze stříbrných dolů v Brodě, Bělé, Šlapanově a Přibyslavi, ano také kdekoliv dolování bude na všech částech našeho dědictví, se souhlasem našeho syna Jindřicha a bratra našeho Častolova, řádu řečenému v almužnu udělujeme, určujíce třetinu téhož desátku konventu a bratřím ze Sedlce, třetinu v Hradišti a zbývající třetinu ve Žďáru, aby ji z ruky naší, pokud živi budeme a z rukou dědiců našich, až dluh těla našeho splatíme, každoročně přijímali.
Doufáme zajisté že jejich osvědčená zbožnost s bohumilou bedlivostí na modlitbách, nejenom nám, nýbrž také předkům i nástupcům našim, má býti spasitelnou přímluvou k dosažení odpuštění poklesků.
Aby však o tomto darování svrchu řečeným konventům nemohla vzniknout v budoucnosti nejasnost, nebo něčí pochybnost, tuto listinu jsme vyhotoviti dali, stvrzenou záštitou pečetě naší.
Svědky této věci jsou: kaplani naši Jindřich, Jakub a Valentýn, Bohuslav rytíř z Chuchel, Jiřík z Jeníkova, Petr z Krchleb, Zachariáš z Kounic, Massuna t Ústí, Vavřinec z Ledečka, Zvěst z Dědic, Bohuslav z Bojman, Zulezlaus z Bojman, Beneda z Markvartic, Petr z Ostrova, Hous z Licoměřic, Radosta z Turkovic, Havel z Lipoltic, Markvart z Klešic, Lutherus ze Suchdola a mnozí další.
Dáno v Sedlci od Vtělení Páně 1257, pátého dne vstupujícího měsíce listopadu.“