Ceny města 2023

ROMAN ADAM

Mjr. Roman Adam se narodil 16. ledna 1970 v Havlíčkově Brodě a celý svůj život v Přibyslavi žije. Základní školu navštěvoval v Přibyslavi.   V roce 1984 začal studovat na Střední ekonomické škole v Chotěboři, kterou ukončil v roce 1988 maturitní zkouškou.  Od dubna 1989 do prosince 1990 vykonal základní vojenskou službu.  V říjnu 1991 se oženil s Marií   Horákovou.   Má dvě děti, dceru Lucii a syna Jakuba. Žije v rodinném domě v Přibyslavi. 

Po ukončení střední ekonomické školy v roce 1988 nastoupil do Zemědělského družstva  v Žižkově Poli, kde     vykonával  funkci  pomocného   technika  v rostlinné  výrobě. Po návratu  z vojenské služby    v roce 1991 nastoupil   do    družstva  v Žižkově Poli  na   pozici   pracovníka  v živočišné   výrobě. Po podání žádosti o přijetí do služebního poměru    Policie České republiky po absolvování fyzických a psychologických testů   byl 1. 10. 1991 přijat do služebního poměru   Policie České republiky. Ve služebním poměr nastoupil do základních kurzů na Střední  policejní škole  v Praze    a v Jihlavě. Poté byl zařazen k dopravnímu inspektorátu   v Havlíčkově  Brodě   a   od   roku 1993  do současné   doby  je  zařazen   na  oddělení  hospodářské   kriminality    Územního odboru   Policie   České republiky  Havlíčkův   Brod. V roce 2010 ukončil tříleté   bakalářské studium.

V roce 2022 byl ustanoven do funkce vedoucího oddělení   hospodářské  kriminality   v hodnosti majora.   

Na výzvu svého kolegy z kriminální služby šel v roce 1995 poprvé darovat do transfúzní  oddělení     Havlíčkobrodské nemocnice    krev.    Od této doby v Havlíčkobrodské a Jihlavské  nemocnici   bezpříspěvkově   daroval    krev v počtu   více   jak  sto  odběrů,   za     což  obdržel  plakety   a   kříž   MUDr.   Jánského.    V roce 2019 začal darovat   krevní plazmu v nemocnici    v Pelhřimově   a k dnešnímu dni  bezpříspěvkově   daroval   celkem  110   odběrů krve   a  22  odběrů   krevní plazmy.   Je dlouholetým členem   sportovního klubu   a již 6 let předsedou  Sportovního klubu policie  Havlíčkův   Brod , který sdružuje   cca  50   členů.  

V současné době    žije společně s manželkou  Maruškou    v rodinném  domě   v Přibyslavi,    má dvě  vnučky    Barborku  a  Amálku   a  vnuka  Bártíka.     Volný   čas tráví starostí o dům a zahradu, turistikou v horách, ale i ve svém okolí, jízdou na kole, pasivně sleduje téměř všechny sporty, hlavně fotbal a hokej, v zimě si rád zalyžuje a v létě  odpočívá u moře.  Rád také posedí v dobré společnosti svých kamarádů a přátel.

ZDEŇKA BÁRTOVÁ

Od narození žije v Přibyslavi a považuje se za místního patriota. Celý svůj život se snaží nezištně podporovat místní kulturní život, ať už z pozice aktivního člena Sokola nebo dlouholetého člena místního loutkového spolku Přibyslavská pimprlata.

Vazba na Sokol je zcela jasná. Její předkové byli odjakživa aktivními členy místní jednoty, účastnili se všech sletů konaných před rokem 1948. Dokonce děda byl tehdy místním náčelníkem a aktivně se podílel na stavbě zdejší sokolovny.

Od mala byli se dvěma sourozenci vedeni k aktivnímu způsobu života a byť v té době oficiálně Sokol neexistoval, tak jeho poslání naplňovali v rámci tehdy fungující tělovýchovné jednoty. V roce 1971 absolvovala cvičitelský kurz všestrannosti, tehdy se tato činnost oficiálně nazývala – základní rekreační tělesná výchova (ZRTV), a začala vést starší žákyně. V roce 1974 spoluzaložila v Přibyslavi kroužek cvičení rodičů s dětmi. Poté přešla jako cvičitelka k žákyním a dorostenkám. Později začala vést cvičení i pro ženy a od té doby se této činnosti věnuje.

Po roce 1989 byla u obnovy sokolské jednoty v Přibyslavi nejen jako cvičitelka, ale i jako aktivní člen sokolského výboru. Mezi lety 1990-2022 byla náčelnicí pro obor všestrannosti. Jako cvičitelka a z velká části i jako cvičenka nevynechala žádný novodobý slet.

K loutkovému divadlu se dostala náhodou, když ji paní Šillerová oslovila, zda by neměla zájem podílet se na obnovení loutkového divadla, které zde provozovali místní sokolové. Jinými slovy, celý život se točí kolem přibyslavské sokolské tradice, ať už sportovní nebo divadelní.

IVO HAVLÍK

Ivo Havlík se narodil 23. ledna 1947 v Třinci, doslova uprostřed železáren, kde ho maminka porodila v ošetřovně popálených hutníků. Několik generací jeho předků byli pekaři, on se však stal zootechnikem, ale v lednu 1970 přestoupil k novinářské profesi; od té doby říká: „Dělám noviny neznaje ni života, ni pravopisu“. 

Pracoval v různých denících, časopisech, rozhlase, dokonce v měsíčníku Krásy Slovenska, byl agenturním zpravodajem v Polsku, je autorem několika televizních scénářů. Čtyřiadvacet let byl šéfredaktorem Alarm revue hasičů a záchranářů. Před třemi měsíci se ujal redigování posledního tištěného kulturně-uměleckého týdeníku LUK. 

Encyklopedie Na druhém břehu o něm píše: 

„Rád sehrává roli literárního detektiva. Objevil, že jedna z postav světoznámého románu německého spisovatele Bruno Apitze Nahý mezi vlky pochází z malé obce Louky nad Olší. Šlo o Jozefa Pribulu, hrdinu ozbrojeného povstání vězňů koncentračního tábora Buchenwald, jemuž Apitz ve svém románu nechal vlastní jméno a příjemní. Havlík zjistil, že Pribulovi do Buchenwaldu pět let psala dívka, aniž ho kdy viděla. Ilegální korespondenci zpracoval do publicistického a televizního tvaru Psala jsem do pekla. 

K jiným Havlíkovým objevům patřilo zjištění, že ekoložka a spisovatelka Adamsová, v Keni zavražděná autorka knihy Lvice Elsa, se narodila v Opavě. 

Vypravil se do Julských Alp a na slovinsko-italském hřebenu těchto velehor šel po místopisu románu Ernesta Hemingwaye Sbohem, armádo. Přitom objevil, že Hemingwayova první láska, zdravotní sestra, která ho po těžkém zranění ošetřovala v nemocnici a stala se živým prototypem ústřední ženské postavy románu, po skončení 1. světové války cestovala domů do USA přes Havlíčkův Brod a Prahu.“ 

Dodejme ještě jeden Havlíkův objev - první láskou pražské spisovatelky Jaromíry Kolárové, autorky filmu Léto s kovbojem nebo Veronika - prostě Nika, byl pozdější hostinský z přibyslavské pivnice Na růžku Josef Vlček.

Ivo Havlík žil v Třinci, Českém Těšíně, Karviné, Havířově, Ostravě a Praze, posledních dvacet let žije v Přibyslavi, kde uzavřel své druhé manželství s Marií Kasalovou. Je však také čestným občanem polského města Krzywiń. 

Píše kroniku města, pro Dům kultury připravil čtyři fotografické výstavy, ta poslední byla přenesena do Betlémské kaple v Praze, je členem redakční rady Přibyslavského občasníku a elektronickým stránkám www.pribyslav.cz každý rok dodá přibližně 100 fotografických a textových zpráv ze života našeho města.

LADISLAV HLADÍK

Ladislav Hladík se sice narodil v Jablonci nad Nisou, ale již brzy po narození se s rodiči vrátil do Přibyslavi, kde od této doby žije.  Základní školu dokončil v Přibyslavi, poté vystudoval Střední průmyslovou školu strojní ve Žďáru nad Sázavou a studia dokončil na strojní fakultě VUT v Brně.

Členem ZO Českého zahrádkářského svazu Přibyslav je od roku 1978 a od roku 1982 vykonává funkci jednatele. Je také tajemníkem územního sdružení ČZS Havlíčkův Brod a členem republikové rady ČZS.

Je velmi aktivním členem základní organizace a nositelem řady významných zahrádkářských vyznamenání. Pro členy ZO i přibyslavskou veřejnost dlouhodobě organizuje precizně připravené zájezdy. Je jedním z organizátorů každoroční Výstavy ovoce zeleniny, medu a brambor Přibyslavska, kde také úzce spolupracuje se včelaři, v jejich organizaci je také členem. Každý rok také spolupracuje   při moštování ovoce v místní moštárně.

Již od roku 1994 se aktivně podílí také na rozvoji přátelských vztahů s holandskou obcí Mook en Middelaar. Organizoval mnoho vzájemných návštěv zahrádkářů našich obou obcí včetně exkurzí do Prahy a dalších míst a ochotně spolupracuje při organizaci programu i pro vzájemné návštěvy oficiálních delegací, delegací Nadace pro Přibyslav i delegací ostatních organizací. Je aktivním členem komise pro spolupráci se zahraničím.

LUBOŠ JANÁČEK

Luboš Janáček se narodil v březnu 1966, vyrůstal v Malé Losenici. Po složení maturitní zkoušky na Gymnáziu ve Žďáru nad Sázavou pokračoval ve studiu na Fakultě Provozu a ekonomiky letecké dopravy na Vysoké škole dopravy a spojů v Žilině. Po ukončení studia nastoupil v r. 1988 do zaměstnání v Československých aeroliniích, kde do roku 1995 pracoval zpočátku jako technolog údržby letadel, později jako letový dispečer dopravce ČSA.

Během gymnazijního studia se začal intenzivně věnovat sportovnímu létání v Aeroklubu Přibyslav. V období po pádu politického režimu do nultých let 2000 v místním aeroklubu zastával několik funkcí. V rámci angažovanosti v místním aeroklubu se průběžně snažil o všestrannou součinnost mezi aeroklubem a děním v Přibyslavi. Sportovnímu létání se věnuje doposud.

V prvních popřevratových letech se na místním letišti společně s kamarády Vladimírem Košťálem, Ladislavem Broklem, Pavlem Marešem a dalšími pustili do výroby prvního malého letadla a s tím zároveň do výroby malířských pláten. Výroba malířských pláten, kterým propůjčil značku svého jména, v Přibyslavi stále pokračuje a v roce 2015 jako navazující článek byla v Přibyslavi otevřena Janáček galerie. Ta si za jeden z cílů klade uvolnění bariér mezi laickou veřejností a profesionálním výtvarným uměním. Galerie obstála v nepříznivých podmínkách pro podnik tohoto typu již 9 roků a v současnosti ji odborně vede profesionální kurátor Jaroslav Grodl.

Významnými radostnými mezníky byly v roce 1996 sňatek s Libuší a příchod a vyrůstání dětí Libuše, Jiřího a Bohumíra.

Rovněž radostnou etapou bylo působení v místním divadelním ochotnickém souboru, pod vedením Anny Šauerové.

STICHTING PŘIBYSLAV

V letošním roce slavíme 30. výročí podepsání smlouvy o přátelství s nizozemskou obcí Mook en Middelaar. Toto přátelství se rozvíjelo a dále rozvíjí nejen mezi představiteli obcí, ale i mezi spolky, zájmovými organizacemi a občany. Na straně Přibyslavi je zřízena komise Městské rady pro styky se zahraničím, na straně Mook en Middelaaru byla založena nadace Stichting Pribyslav, která zajišťuje všechno potřebné pro rozvoj přátelských styků – od shánění sponzorských darů přes organizaci výměnných pobytů a cest až po korespondenci. Ve Stichting Pribyslav se vystřídala již řada osobností, které se zapsaly do historie přátelství i do srdcí občanů Přibyslavi. Někteří již nejsou mezi námi, jako pan Lodders, čestný občan Přibyslavi pan Martens či jeden z mála Holanďanů, kteří ovládli český jazyk – pan Kniest. V předsednické funkci Stichting se v posledních letech vystřídali Harry Driessen, Ton Herings, který je místostarostou, a proto v Nadaci momentálně nepůsobí, a Ton Broekmans, aktuální předseda. Dalšími členy jsou Joseth Mulders, Henny Theunissen a Martien van Haren. Ti všichni a s nimi i ostatní členové Stichting se obětavě věnují rozvoji přátelských styků mezi našimi obcemi. Za to si zaslouží náš dík a jako symbol poděkování a úcty k jejich práci jim byla udělena Cena města Přibyslav.  Tuto cenu převzali členové výboru Nadace v průběhu slavnostního večera na počest 30 let přátelství dne 16. srpna 2024. Jako sympatické gesto přátelství předali finanční částku, která je s Cenou města spojena, jako dar Nadačnímu fondu naší Základní školy.