Ceny města 2020

MARIE MUSILOVÁ

Své dětství prožila v nedaleké obci Nížkov.  Po ukončení povinné  školní docházky na tamní základní škole odešla do Velkého Meziříčí kde vystudovala střední hotelovou školu. Tehdy se spolu s maminkou a sestrou přestěhovala do Přibyslavi a ihned  se zapojila do práce s dětmi a mládeží. Byla jednou z těch, kteří v roce 1968 stáli u obnovení činnosti Junáka v našem městě a založení skautského střediska Klen. Po ukončení středoškolského vzdělání se vdala a se svou rodinou se natrvalo usadila v našem městě. Jejím velkým koníčkem bylo již od dětství ochotnické divadlo. Poprvé se přibyslavským divákům představila v roce 1972 ve hře Paní ministrová. Po mateřské dovolené nastoupila jako vychovatelka ve školní družině v Přibyslavi. Tehdy si také dálkově dokončila pedagogické vzdělání v Litomyšli. Společně s vedoucí paní Jiřinou Šillerovou se staly novátorkami v činnosti školní družiny. Založily při školní družině nejen školní klub pro starší děti, ale zavedly činnost mnoha zájmových kroužků, což v té době nebylo vůbec běžné.  Vedle sportu se mohly děti zapojit do činnosti pěveckého, tanečního nebo výtvarného kroužku. Pod vedením svých vychovatelek se učily mnoha ručním pracem – šití, pletení háčkování, ale i vaření. 

Zájmové činnosti, hlavně divadlu a tanci, věnovala po svém zaměstnání všechen volný čas. Byla nejen úspěšnou režisérkou dětských představení nebo choreografkou tanečních vystoupení, ale byla i dlouholetou členkou divadelního souboru při Kulturním domě v Přibyslavi. Mnozí si ji jistě vybaví v nejedné hlavní roli nebo si ji pamatují jako spoluorganizátorku zajímavých předtančení na městských plesech. S dětským souborem Sluníčko nebo tanečními kroužky vystupovala nejen v okolních obcích, ale i na mnoha přehlídkách. Ráda též spolu s dětmi o víkendech zpříjemňovala jejich vystoupeními činnost brněnského centra Kociánka v Březejci. Toto pracoviště nabízí služby tělesně i mentálně handicapovaným dětem, mládeži i dospělým. 

V našem městě byla zakladatelkou úspěšné taneční přehlídky Přibyslavský pantoflíček. Jako porotkyně se setkání mladých tanečníků z celé republiky účastní dodnes. Zároveň působila jako porotkyně v prvních ročnících celostátní soutěže dětských folklórních souborů Sedmikvítek.

Díky jejímu přístupu vzbudila lásku k tanci i divadlu u mnoha svých svěřenců tak, že se této činnosti věnují dodnes a to nejen jako amatéři, ale i jako úspěšní profesionálové. Své zkušenosti z oblasti kultury zúročila nejen v kulturní komisi, ale i jako zastupitelka města.  

Cenu města Přibyslav převzala za kulturní oblast.

MARIE POULOVÁ

Po ukončení povinné školní docházky na Základní osmileté škole v Přibyslavi studovala ve Žďáře nad Sázavou na tzv. Střední všeobecně vzdělávací škole (dnešním gymnázium).  Po jejím úspěšném zakončení se po vzoru své maminky začala dalším studiem připravovat na učitelskou dráhu.  Svému rodnému městu Přibyslavi zůstala věrná. Na zdejší základní škole se po celou dobu svého aktivního života obětavě věnovala pedagogické práci. Nikdy ji však nezajímala jen její profese. Vždy se aktivně zajímala o veškeré dění v našem městě. Hned, jakmile se vrátila ze studií, se zapojila činnosti tehdy aktivního, dnes již neexistujícího přibyslavského pěveckého sboru Beseda. Stala se na dlouhé roky jeho nepostradatelnou členkou. V dobách svého největšího rozkvětu čítal sbor více než čtyřicet členů. Vystoupení tohoto pěveckého tělesa, které vedl nejprve učitel Václav Novák, poté Eva Bechyňová za vynikajícího doprovodu Zdeňka Stránského, nesmělo chybět na žádné společenské a kulturní události v našem městě.

Nejvíce se však paní Poulová zapsala do povědomí přibyslavské veřejnosti jako dlouholetá a obětavá předsedkyně - SPOZu (spolku pro občanské záležitosti). Jeho aktivitám věnovala mnoho svého volného času i energie. Její příjemný hlas zazníval při většině pořádaných akcí touto komisí města. Mimo jiné se též velice aktivně zasadila o pořádání veřejných sbírek ve prospěch Ligy proti rakovině, tzv. "květinového dne" v našem městě. Jeho cílem je získávat prostředky na boj proti rakovině. Symbolem této charitativní sbírky se neodmyslitelně stal žlutý kvítek měsíčku lékařského s barevnou stuhou. Jejími následovníky v pořádání této každoroční sbírky se stali žáci zdejší základní školy. Ani dnes však nestojí mimo společenské dění. Aktivně se každoročně účastní soutěží v Sudoku pořádaných místní ZŠ. Stala se tak nejlepší luštitelkou v našem městě. Patří též mezi skalní návštěvníky městské knihovny, protože se neustále snaží vzdělávat a zajímat se o vše nové.  

Paní Marie Poulová obdržela Cenu města Přibyslav za společenskou oblast. 

Ing. PAVEL JAJTNER

Po absolvování základní školy se vyučil ve Žďáře nad Sázavou elektrikářem.  Díky výbornému prospěchu mu bylo umožněno další studium na tzv. Střední všeobecně vzdělávací škole (dnešním gymnázium). Po maturitě pak pokračoval ve vzdělání na VUT v Brně. Pracoval jako vývojář v Tesle Pardubice, později nastoupil do ŽĎASU ve Žďáře nad Sázavou, kde prošel několika provozy a zastával různé funkce až do přelomového roku 1989.   

Tehdy stál nejen u založení přibyslavského Občanského fóra, ale byl i spoluorganizátorem diskuzních mítinků našich obyvatel s pražskými umělci a politiky.  V roce 1990 se stal prvním polistopadovým představitelem našeho města, později okresním přednostou a pak místopředsedou tehdejšího Federálního shromáždění. Jeho práce velvyslance jej zavedla do Vídně, Vatikánu nebo Maroka. Díky svému postavení tak mohl pomoci některým našim rodákům se umělecky prezentovat v zahraničí. Jen namátkou můžeme jmenovat houslistu Petra Pavlíčka nebo přítele ak. sochaře Romana Podrázského, který mohl uspořádat svou významnou výstavu obrazů v nizozemském městě Brielle.  Byl také organizátorem několika zájezdů přibyslavských občanů do zahraničí. V roce 1989 se tak mohli občané Přibyslavi zúčastnit svatořečení Anežky České přímo v Římě nebo v roce 2004 navštívit Vatikán s audiencí u papeže. Třebaže mnoho let strávil v zahraničí, nepřestal se o dění v rodném městě zajímat. Za jeho vydatné spolupráce mohla být tak uskutečněna nejen velká výstava díla ak. sochaře Romana Podrázského ve Starém špitále, Kurfürstově a kulturním domě, ale vydán i katalog děl tohoto sochaře a malíře pod názvem Roman Podrázský život a dílo. Na něm úzce spolupracoval s tehdejším ředitelem Horácké galerie v Novém Městě na Moravě Josefem Chalupou. 

Všechny své děti vždy vedl k lásce k umění divadelnímu výtvarnému i hudebnímu. Proto také dlouhodobě aktivně spolupracuje hlavně se svým synem Tomášem, který je ve volných chvílích nejen divadelním režisérem, dramatikem, ale i sbormistrem a skladatelem. Spolu s dalšími rodinnými příslušníky, hudebníky a zpěváky účinkuje v jeho dudácké kapele jako houslista při pouťových koncertech ve farní stodole. Jelikož je dobrým vypravěčem, pořádá pro své spoluobčany zajímavé přednášky nejen se společenskou tématikou, ale i zaměřené cestopisně, kde využívá nejen své vzpomínky, ale i fotografie z působení v zahraničí. Láska ke knihám jej přivedla na přibyslavskou faru, kde se stará o místní farní knihovnu.  A protože ovládá slovem i písmem pět světových jazyků – angličtinu, němčinu, francouzštinu, ruštinu a italštinu, věnuje se ve volných chvílích pedagogické činnosti, a nejen svých patnáct vnoučat, ale i ostatní zájemce zasvěcuje do tajů těchto jazyků. 

Pan Ing. Pavel Jajtner převzal Cenu města Přibyslav za společenskou činnost.

FILMOVÝ KLUB PŘIBYSLAV

Myšlenka na vznik filmového klubu se datuje ke konci roku 2001. Klub byl řádně zaregistrován v Asociaci českých filmových klubů, čímž se mu otevřela možnost promítání široké škály nejen artových filmů. Cílem bylo a je stále totéž – doplnit paletu přibyslavského kulturního života a nabídnout alternativu pro milovníky náročnějšího filmu a současné muziky. Cyklus filmových večerů doplněných hudební produkcí, který nemá prakticky v širším okolí města obdoby, začal v lednu 2002 a trvá nepřetržitě kromě covidové přestávky dodnes. 

Klub začínal s formátem dvou snímků z nabídky Projektu 100 předělených hudební produkcí převážně regionálních kapel. Jak se postupně plnil seznam promítnutých filmových skvostů naší i světové kinematografie, tak také bohužel začala klesat i návštěvnost. Proto se poměrně divácky náročný formát změnil do současné podoby, kdy je promítán jeden film, na který navazuje koncert.

K zásadnímu zlomu došlo s digitalizací filmové produkce. Téměř muzejní promítací zařízení byla postupně nahrazována promítáním z moderních nosičů a projektoru. Promítací technika v KD neumožňuje digitální přenos on – line v den premiéry filmu, ale situace se zlepšuje a distributoři stále více zkracují dobu poskytnutí kopií snímků malým kinům.

Filmový klub Přibyslav může vyvíjet svou činnost díky společnému nadšení lidí, kteří dobrovolně ve svém volném čase program filmového klubu zajišťují a také s podporou městské příspěvkové organizace KZM Přibyslav.

Zakládajícími členy FK Přibyslav jsou: Jiří Přibyl, Vladimír Šnýdl a Jan Tománek. V současné době se o chod FK starají Vladimír Šnýdl jako předseda, Jakub Šnýdl, Martin Musil a Lukáš Sobotka.

Filmový klub Přibyslav převzal Cenu města Přibyslav za kulturní oblast.